HAIKU

Nad Jošinem snad dodnes stál by čas,

když rohože zavrzly pod kradmými kroky,

stačilo málo, zbrklý pohyb ruky,

jenž spustil zas

splašený tikot černých řas.

(Ostýchavý host, neznámý autor)

---

Samotná zůstanu pod hvězdami stát,

kdybys snad nepřišel,

copak bych mohla spát?

A domů odnesu si smutnou okrasu -

stříbrné jíní na své stužce do vlasů.

(Chladná noc, neznámý autor)